Hero of Sparta – Až na Olymp

Čekali jsme dlouho. Nyní je to zde a my paříme o sto šest. Jedna z nejlepších gameloftích her za letošek dokazuje, že Francouzi jsou stále v kurzu. Čtěte recenzi plnou obrázků a zajímavých postřehů.

Aleluja?
Někdo má rád holky, jiný zase kluky. Vlastně vdolky. Někdo si potrpí na nefalšované
plošinovky, které neprovází dlouhé řečičky, další však neodolá bytelnému RPG s hutným příběhem. A jak donutit obě skupiny, aby nebyly tolik diferencované a zkusili také něco z jiného soudku? Inu, je to vlastně primitivní, zkrátka spojíme obě hry dohromady, ať si pošmákne každý fanoušek. Takto učinil Gameloft, velkovýrobce francouzský.

Byť poslední dvě slova z prvního odstavce znějí jak z učebnice dějepisu , leckdy nám i Francouzi řádně pijí krev svými stále shodnými kopiemi. Nicméně v WoO bychom se neměli dočkat podobného neduhu. Minimálně tedy z poloviny. Při zabíjení všech těch mýtických potvor totiž přecházíme mezi klasickým 2D pohledem a novým, ač stále 2D, pohledem z ptačí perspektivy. Ale k tomu se ještě vrátíme.

Když se daří…
Řecko se topí v krvi. Vládnou zde mocenští papaláši, hlídající si svá koryta a zanedbávající lid (+ 5% za podobnost s ČR). Mimo to jim znatelně pomáhají pekelníci všeho druhu. Zbyl poslední a zároveň zdatný člověk – Argos, tamní utlačovaný král. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Ve vůdci země se nakupí vztek, takže po kraťoučkém přemýšlení se vrhá do nekončících bitev, až zdolá i samotného arcizáporáka. Cestou zpět do teď již od žalu odprostěného Řecka však ztroskotává na podivuhodném ostrově, kde se konečně dostáváte ke slov i vy. Co si budeme namlouvat, staré dobré klišé je na pravém místě a v příběhu se s ním rovněž nejednou setkáte. Přesto nelze upřít i značnou vypracovanost vyprávění, podpořenou o in-game videa, dá-li se to tak říci. PCčkáři by mi sice ukázali, zač je toho klávesnice v ciferníku, na mobilu ovšem stále nadstandard.

RPG prvečky
Jak jsme již avizovali v preview, změny by měl přinést hlavně RPG systém. Žel bohu nijak extra nepřišly. Levely, což je základ, se nedostavily vůbec. Postava se tudíž nevyvíjí, ovšem zkušenosti z postav padají. Neinvestujete je tedy přímo do sebe, nicméně za získané body se vylepšují zbraně, kterých je celkově pět. Jistě, žádné hausnumero. Co nás ale mile překvapilo, je jejich využití. Bývá zvykem, že postupem času sbíráte stále lepší itemy, díky čemuž staré házíte přes palubu. V HoS je jednou dobré použít Medúzin štít, poněvadž v boji jeden na jednoho dovede zkamenět soka, v nefér bitce (je jich daleko více) zase meč či luk.
Takových roztržek je plná hra prakticky od začátku do konce. A když už myslíte bůhví jak dlouho ještě nebudete ustavičně mačkat pětku, přijde…světe div se, logika! Projít labyrint, kde se také příšerám nevyhneme, je tak na hodinu, a to se stále bavíme o jedné úrovni, kterých je prosím pěkně 12. Paradoxně se ke konci hry levely krátí, čili se prostým počtem (ano, 12×1, milý třeťáci) nedostaneme na hrací dobu do dvojciferných čísel. I tak je ale vskutku obdivuhodná.

Grafika na sto způsobů
Na java poměry, kde 3D nejspíš stále ještě není nepostradatelné, je vizuální dojem výborný. Na hrdinovi můžete obdivovat muskulaturu, vlající plášť do větru či efektní komba. Především „horní pohled“ dělá dojem, ten ze strany (mezi nimiž přecházíte klidně během úrovní) naprosto překvapivě nic nového nepřináší. Co však je nezbytné ocenit, jsou určitě nestvůry. Zaprvé je jich široké spektrum a každá útočí alespoň kapku jinak, zadruhé sympaticky vypadají. Do restaurace na kafe bychom s nimi tedy nešli, ovšem jejich vzhled a kreace jsou perfektní. Vrchol všeho je pak souboj s Atlasem, kdy je nepřítel zhruba stonásobně vyšší jak Argos a vaším úkolem je vyskákat po jeho těle, přičemž musíte na čtyřech určitých místech obra zranit. Schválně, otevřete si první obrázek zleva pod tímto textem a shlédněte. Vypadá jak typický level, že? Jenomže není.
Obávali jsme se i koridorovosti. A ano, není se kde ztratit a neexistují vedlejší úkoly. Hra pevně předdefinuje cestu. Nejenže vždy dospějete do stejného konce kola, ba dokonce neexistují k němu dvě různé cesty. Pouze se dá zlehka couvnout a zahnout pár metříků a najít nějaký bonus. Co naplat, mohlo být hůře.

Pastva pro uši
Absolutorium si ale Gameloft zaslouží přednostně za zvuky. Pokud budete při hraní mít po ruce sluchátka, neváhejte. Avšak i bez nich si užijete prostě symfonii. Téměř všechny kola obsahují svůj vlastní zvukový doprovod, který je navíc doplněn o nejrozmanitější výkřiky, výstřiky (krve!) nebo narážení čepelí mečů, což ještě více umocňuje atmosféru, jež je ostatně strhující. Díky těmto plusům bohužel dosahuje velikost hry monstrózních rozměrů (okolo 1MB). To má za následek občasné vynechání grafiky, popřípadě chybovost, chcete-li. To se projevuje v sekání, jestliže je v jednu dobu na místě hodně objektů. Sporadicky i špatnou kamerou (zabírá jiný objekt, než kde se nacházíte). Logicky najdete rovněž menší verze, v nichž se „lagů“ nedočkáme, na druhou stranu verze pak má dejme tomu 400 kb, a tak je všeho méně. Pro pár telefonů ovšem již v dnešní době jiné ani neexistují.

Růžena Hlavová

Začněte psát a vyhledejte stisknutím klávesy Enter

Shopping Cart