Jak se naučit parkovat – jde to pohledem z okna

Říká se, že naučit parkovat by se měly zejména ženy, ale rovnou podotýkám, že bych taky chtěl vědět, jak se naučit parkovat.Tato otázka je totiž tou nejzákladnější z celého řidičského umění. Jezdit, pokud jedete pomalu a opatrně, je v zásadě snadné, ale vejít se do jediné úzké mezery odpoledne na sídlišti, to občas chce schopnosti eskamotéra.

Chybami se člověk učí. Zvlášť těmi cizími

Naše sídliště je do kopce. Ne nadarmo se jmenuje Vršek. Z okna obýváku vidím nejen na velké parkoviště, o kterém ještě bude řeč, ale i na mírnou zatáčku, která se dost do kopce. V praxi to znamená, že když na začátku na začátku a konci zimy přes den trochu taje, ale v noci ještě mrzne,tak se na cestě udělá drobné náledí. Sleduji umění řidičů, kteří to do zatáčky nemohou moc rozjet (navíc jsou uprostřed sídliště a kolem jsou neoplocená hřiště) a zároveň se na ledě potřebují dostat nahoru. Ne každému se to povede, nicméně občas je to taková škola pokusu a omylu.

Strategie parkování

S tím parkovištěm je to ještě lepší. V zásadě jsem se naučil parkovat pohledem z okna. Vidím různé strategie, jak se do mezery efektně a efektivně zasunout. Jak si najet, kde zastavit, jak stočit kola. V autoškole nám sice říkali, že je dobré se orientovat podle dveřních sloupků okolo stojících vozů, ale já mám vždycky strach, že rozměru mého auta neodpovídají tomu vedlejšímu. A co když zrovna on stojí špatně? Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem nikdy nikomu při parkování auto neťukl. 

Stalo se mi to dvakrát, přičemž jednou to bylo v naprostých začátcích a podruhé s cizím autem. Na vině jsem byl samozřejmě já. Neuvědomil jsem si, že tchán má na autě „kouli“, tedy tažné zařízení na upnutí přívěsného vozíku. No, stalo se. Šel jsem se sousedovi přiznat, vyřešili jsme to a díky tomu jsme pak tu a tam zašli na pivo. Všechno zlé je k něčemu dobré. Sousedka, byť auto nebylo její, to nesla mnohem hůř. Ale ta se mnou nikdy na pivo nešla, takže mě to zase až tak moc trápit nemuselo.

Kdysi jsem dostal příležitost vyzkoušet si školu smyků na zamrzlém jezeře. Ono „kouzelné“ zatažení ruční brzdy během jízdy. Dárkem jsem dostal školu smyků a fakt šlo o jedinečný zážitek. Ukázalo se, že téměř jakákoli situace, ať na náledí nebo na mokrém listí, se dá zvládnout. Ovšem když víte jak. Instruktor jasně řekl, že „neplatíte mě za to, že něco umím, ale za to, co budete umět vy“. Zatímco škola smyků existuje, o parkovací škole jsem zatím neslyšel. Stejně si myslím, že by ji navštěvovaly víc ženy. 

Ženy, muži, parkování a…

Ne, vůbec se nesnažím naznačit, že by ženy parkovaly hůře. Chci říct, že se méně stydí a mají menší problém přiznat si, že jim něco nejde. Chlap se to snaží zlomit vlastní silou a ego mu nedovolí se jít někam školit a přiučit se A je jedno, zdali jde o parkování nebo zacházení s moderními aplikacemi. Snad jen kuchařské kurzy jsou výjimkou. Chlapi totiž vaří rádi. Možná to tak nevypadá, ale je to fakt. Ostatně kuchařské celebrity jsou až příliš často muži. Od Pohlreicha po Ramsaye.

Byť jsem chlap, a místy docela ješitný, tak to tak nemám. Je mi jasné, že leccos umím, ale ani náznakem nemůžu umět všechno. Takže jsem si pod dozorem instruktora dal nejen školu smyků, ale i střelecký výcvik (OK, nic pro ženy), kurz vaření, a čeká mě kurz vedení firemních facebooků. Stejně to dělám, ale zrovna v tomhle oboru existují desítky triků, jak to dělat lépe. Jde o práci, kterou chci dělat efektivně. Chápu, že se firma chce prezentovat navenek co nejlépe, potřebuje k tomu dobré texty skvělé fotky, ale nechci na tom, lidově řečeno, „ztratit mládí“. Mám toho i tak na práci až až.

Jak jste na tom s parkováním vy? Dělá vám někdy problém trefit se do parkovacího místa napoprvé? Nebo jste na parkování expert? Podělte se s námi o vaše zkušenosti v komentářích.

Začněte psát a vyhledejte stisknutím klávesy Enter

Shopping Cart