X-Men Origins: Wolverine

K pořádným Hollywoodským trhákům patří také stejnojmenné java hry. X-Men Origins: Wolverine takovýto trhák je a mobilní konverze se poměrně solidně ujmul herní gigant EA mobile.

Mobilní hry na motivy různých filmů už odedávna a ne neprávem platí za rychlokvašky spíchnuté narychlo na koleni. Dobrých filmových her mnoho není a X-Men Origins: Wolverine se snaží, i když trochu po svém, zapadnout do nepočetné skupinky těch lepších her.
První dojem Wolverine vyvolá opravdu dobrý. Menu je zpracováno poměrně pěkně a je podbarveno zdařilou polyfonní melodií. Taktéž jeden z loadingů se EA povedl. Sledovat plnící se stopu škrábance Wolverinových adamantiových drápů je rozhodně lepší, než klasický „pravolevý“ loading, což je ten druhý typ načítání, který je ve hře obsažen.

První level je klasický tutoriálový a pro člověka znalého akčních plošinovek od Gameloftu je i celkem zbytečný. Tento level si ještě projdete jako „normální“ člověk, ale hned následující level začnete dramatickým výstupem z inkubátoru už jako Wolverine.
X-Men Origins: Wolverine zcela určitě není pro fandy typických Gameloftovkých akčních plošinovek, kde vás hra sama vede celou dobu za ručičku a většinou za vás obtížnější pasáže pomalu udělá sama. Je tomu právě naopak. Hra vám nedá ani kousek zadarmo. Obtížnost je nastavená opravdu vysoko a pokud chcete v dané misi uspět, musíte vždy zvolit správnou taktiku na tu danou pasáž. Právě hledání správné taktiky bude nejčastější důvod opakování levelu. Bezhlavé běhání přímo kupředu a za běhu kosit vše, co je na dosah, zde neplatí. V pozdějších misích je už Wolverine opravdu frustrující. Například pětkrát umřete na jednom místě jen proto, abyste našli správnou taktiku, napošesté danou pasáž udělali a umřeli o pár metrů dál. Taková věc vás především zamrzí, pokud jste se ještě nedostali za žádný checkpoint. Ostatně checkpointů po levelech není rozmístěno moc. Většinou se budete muset spokojit s jedním nebo dvěma.

Grafická stránka je nejrozporuplnější částí hry. Textury levelů, Wolverine a nepřátelé jsou zpracováni sice pěkně, ale za celou hru se nedočkáte nějaké markantní změny okolí, tudíž má hra tendenci stát se stereotypní.
Nástupu stereotypu však EA zabraňuje několika způsoby. První z nich je náplň misí. Nebudete tedy pouze bezhlavě cestovat zprava doleva až na konec levelu. V jedné misi máte například za úkol osvobodit osm X-menů z inkubátoru, což opravdu za nastavený limit tří minut stihnout nelze. Naštěstí stačí doběhnout k checkpointu a po uplynutí limitu budete začínat od něj. Další zajímavá mise je ta stealth. V průběhu levelu nesmíte zabít více jak tři nepřátele, jinak pro vás hra končí. Opakování levelu vás čeká také, pokud vás nepřítel uvidí a vyvolá poplach. Mezi spatřením a vyvoláním poplachu máte asi deset vteřin na eliminaci nepřítele. A ani zde nepomůže osvědčená taktika z Gameloftovských her. Tedy taktika: „Teď se skryju a už o mě neví“. Nepřítel, pokud vás uvidí, vyvolá poplach pokaždé, jediná cesta k zabránění je tedy nepřítele zabít. Během hry také budete muset porazit tři bossy. Na každého sice platí stejná taktika, ale každý další má určitou schopnost, která vám samotné zničení bosse ztíží. Takže zatímco toho prvního porazíte během minutky, tak na posledního už potřebujete minut pět.

Dalším faktorem zabraňujícím stereotypnosti je implementace RPG prvků. V průběhu levelů sbíráte písmena X a také mutageny. Určitý počet písmen X vám do vínku nadělí nějaké to zabijácké kombo a mutageny použijete na vylepšení Wolverinových vlastností. Zmíněné mutageny sbíráte z rozbitých beden a ještě víc jích vypadává z bosse. Písmena X jsou rozmístěná na různých místech v levelu. Vlastnosti k vylepšení jsou pouze dvě. Jedná se o sílu Wolverinových útoků a rychlost další Wolverinovy speciální schopnosti – regenerace. Regenerace je snad ještě důležitější vlastnost než síla, protože ve hře nejsou žádné lékárničky, kterými si lze doplnit zdraví. Proto je důležité se v klidných místech zastavovat a počkat až se vám doplní zdraví.

Mezi nepřátele se řadí vojáci a lasery. Ve hře jsou pouhé tři typy vojáků: Voják s obuškem, voják se samopalem a nejzákeřnější ze všech – sniper. Snipera poznáte podle zaměřovače, který vás začne nahánět. Pokud je zaměřovač červený, tak vás nepřítel ještě nemá na mušce, ale když zaměřovač zezelená, pak je zle. Jedinou obranou je zběsilé skákání kupředu. Lasery jsou dva. Jeden je stále červený a ten vás při dotyku pouze zraní. Druhý laser je zelený a ten při porušení paprsku zčervená a vyšle smrtící výboj. V průběhu hry se dočkáte jak stacionárních, tak i pohyblivých laserů. Zvláště ty pohyblivé vám způsobí pár napjatých chvilek.
Zvuková stránka je asi nejslabší aspekt celé hry. Kromě již zmíněné ústřední melodie je ve hře ještě jedna, kratší melodie, kterou si poslechnete na začátku každého levelu. Dál už jsou ve hře jen zvuky některých akcí. Většinou je to ten typ akce, který vás nepotěší. Tedy dotyk laseru, výbuch a rána od vás, či nepřítele. Tyto zvuky nejsou moc povedené a navíc se ozývají se slabým, ale znatelným zpožděním.
Levelů je ve hře pouhých devět, ale jejich projití vám, kvůli zmíněné hardcore obtížnosti, zabere přibližně něco kolem tří hodin, a to je na akční plošinovku, která je navíc podle filmu, úctyhodná doba.

Růžena Hlavová

Začněte psát a vyhledejte stisknutím klávesy Enter

Shopping Cart